05/06/2026
Klíčů mám dost, dovolíte si v mé přítomnosti něco v sobě odemknout?
Přikládám dlouhou, upřímnou a krásnou recenzi účastníka posledního víkendového pobytu 🙏.
Každému se uděje přesně to co má, na co je připraven. Já jsem klíčník, který to odemkne. Jen tím, že tam jsem. Držím prostor. Nic víc, nic míň. Přeji příjemné čtení a koho si to volá, v Událostech najdete všechny moje akce. Koho si volá celodenní individuální pouť, ať mi napíše zprávu pro víc informací.
🌲🌳🪨💎🌊💦 🦅🦉
Zdeňce jsem nabídl recenzi společného víkendu, společného putování na cestě k sobě.
Známe se už roky a v minulosti už jsem od ní dostal například klíč, o kterém jsme společně přemýšleli, od čeho asi tak bude. Ale nechtěl jsem to s tím přemýšlením úplně překombinovat nebo jet na ten víkend a hledat tam na sílu něco, kde to není nebo jak to popsat.
Přijet na ten víkend s tím, že tenhle strom mi má něco říct, tenhle kámen mi má něco říct a jakoby se to snažit znásilnit ten víkend. Něco ve smyslu, tak já jsem tady a teď z toho něco vymáčknu, tady se něco dozvím zásadního. Nechtěl jsem tomu diktovat podmínky. Nechával jsem to tedy plynout, jak to dělá Zdeňka.
Ti lidé, co nemají přijet, tak nepřijedou a ti lidé, co mají přijet, tak naopak přijedou za všech okolností. Samo se jí to tak hezky skládá.
Nechával jsem to být, jen jsem měl v hlavě myšlenku, že nejspíš odjedu v sobotu večer, ale nevěděl jsem proč. A bylo zajímavé, že se to skutečně sehrálo, jak mělo.
Už když jsem přijížděl, tak jsem potkával na cestě srnky a pak jsem přijel na místo, kde jsme byli ubytovaní a tam to bylo samé paroží a samý vycpaný jelen a srnec a muflon a už to bylo pozoruhodné. Večer na mě pak všechna ta zvířata zírala. Jako by to už byla předzvěst toho, co se stalo potom. Já už jsem tu vysokou zvěř potkával dávno předtím, ale tady holt mělo přijít vyvrcholení, aniž bych to věděl.
Osobně jsem si myslel, že je rok koně, a tak se stane něco s koněm. A to je přesně takové to znásil.ování nebo snaha tomu něco podsouvat. Jo, je rok koně, svléknul jsem hada, zbavil jsem se nějaké staré kůže, nějakých starých věcí a teď si osedlám nějakého toho koně. A nakonec to bylo vlastně úplně jinak. Neměl jsem si koně osedlat, ale naopak ho pustit.
On totiž ten kůň, na kterém jsem už doteď jezdil, vlastně můj pracovní kůň, kterého jsem sedlal nějakých 15 let a dal mi opravdu hodně, tak v souvislosti s indiánským příslovím „jedeš-li na mrtvém koni, tak sesedni“ tak to byl přesně teď ten můj kůň. Kůň, kterému jsem vděčný za všechno, co jsem za posledních 15 let zažil a jaké peníze díky tomuto pracovnímu koni ke mně přišly a mohl jsem si díky nim splnit mnoho svých snů, tak z toho jsem naopak v tom lese sesednul a pustil jsem ho.
Podívali jsme se na sebe a opravdu to nebylo strojené, opravdu to tak bylo. Já jsem seděl se zavřenýma očima na kameni, který byl pokrytý mechem a najednou jsem dostal nápad, že ho budu hladit. Ten kámen prostě. Řeknete si, kámen s mechem budeš hladit? No to jsem úplný blázen. A pak jsem zjistil, že to vlastně není kámen s mechem, ale že sedím na jelenovi.
Místo toho koně přišel krásný jelen se zlatým parožím, tak jak už jsem je vídal všude kolem dřív a najednou jsem zamával tomu koni, byl volný, dal jsem mu svobodu běžet dál lesem. A místo něj, aniž bych to vůbec čekal, jsem najednou přesedlal na jelena, který mě teď veze. A byl to nádherný pocit. V tu chvíli jsem ucítil, že už je to jakoby vyřešeno a už jsem jen tak v klidu putoval lesem s ostatními.
A nakonec jsem teda odjížděl v tu sobotu večer. Ti, co tam byli, tak ví, že jsem nakonec musel odjet, protože pan majitel penzionu byl myslivec a zastřelil ten večer vysokou zvěř a přivezl tam srdce a pro mě by to bylo smutné, protože v tu chvíli zabil jakoby jednoho z nás prostě. Když jsem seděl na tom jelenovi. Takže proto já už jsem musel být pryč. Už jsem u toho nebyl, ale to srdce zase mělo dát něco dalšímu z účastníků toho víkendu. Prostě se to úplně dokonale sehrálo, jak mělo.
Kdybych to sám nezažil, tak tomu nevěřím, že se tohle může za doprovodu Zdeňky stát a bylo to krásné a moc za to děkuji.
Možná to není pro každého, leckdo si asi řekne že jsme třeba blázni, ale ono si to určitě své lidi najde.
Když je žák připraven, učitel se vždycky najde a toho, koho má tahle recenze oslovit, tak toho osloví a třeba se na cestu a nějaké to putování k sobě se Zdeňkou vydá a zažije třeba něco podobného.
Takže tolik asi moje recenze a já za to děkuji.
💚💚💚💚💚
Dovolím si ještě svůj pohled průvodce. Se skupinou jsme šli do lesa a já měla potřebuju sejít z cesty ke skupině balvanů. Každý si někoho doslova přitáhl a já se tam zula a provedla je asi 40 minutovou meditací. Částečně jsem cítila co se onomu účastníkovi děje i to, co vše bude následovat. Tím nemyslím ten den, ale následující měsíce a roky, ale si nechávám pro sebe. Slovy klasika: "My nesmíme ani naznačovat"😉.
