30/04/2026
Čarodějka na hranici, nebo za hranicí?
“Beltain je pro mě nejkrásnější období v roce. Jsem narozená v Květnu, a v tomto čase mám nejvíc síly a energie.
Miluji jak je vše živé a plodné, v tento čas.
Každé ráno, zuřivě nasávám do plic vůni vlhké trávy a čerstvého vzduchu, jakoby mělo jít o poslední nádech.
Prahnu po ovoci, zelenině a čerstvé vodě, stejně jako po tanci, objetí a vášnivé změně.”
Každý rok píšu pár slov k tomuto svátku ohňů, a nebude tomu jinak ani dnes.
O čem to vlastně ten Beltain je ?
V minulých letech jsem se věnovala hlavně jeho historii a duchovnímu přesahu, stejně jako rituálům a konkrétním silám, které v tomto čase vládnou.
Tento rok, se zaměříme na hranice.
A ne, nemíním tím propagovat tu slaměnou nebožačku nahoře na hranici, připomínající křivdy starší než čas.
Můžeme si představit, pokud se s tím setkáme, že jde o symbol zla, tmy, či zimy. A nebo odejít, ponechat zábavu těm, jež vatra neirituje, a udělat si oheň po svém, nebo zapálit svíčku.
Valpružina noc, je mmj. o nastavování hranic. V čase, kdy je závoj mezi světy tenký, se vždy tvořila ochranná kouzla a rituální posílení osobního či domovního prostoru.
K tomuto účelu se používaly trny, písek, ostré předměty u oken či dveří, byliny, nebo různá zaříkání apod.
Co si z toho můžeme vzít dnes?
Žijeme v době, kdy je překračování hranic celosvětovým sportem, všimli jste si?
Manipulátoři mají žně, najde se pro ně uplatnění v každé větší firmě, či konzumu, kde mohou beztrestně, či dokonce za kvartální bonus, manipulovat s osobními hranicemi druhých. A jsou za to placeni a blahořečeni.
Světové velmoci se vzájemně napadají a válčí daleko za hranicemi geografickými i lidskými.
Lidé jsou uondaní, vyčerpaní z neustálého střežení svého prostoru, a to má za následek pandemii úzkostných a depresivních poruch.
Nervové systémy jsou nastaveny do červených čísel, jakoby šlo neustále o život.
A ono téměř jde. Jde o autenticitu, celistvost a svobodu.
Nejsme na tom o moc lépe, ani když opustíme své dobrovolně zvolené želáře, určené na generování peněz pro vlastní obživu.
Naše hranice jsou překračovány každým nevyžádaným hovorem, otravnou reklamou, nežádoucími zprávami vyžadujícími naši pozornost..
Nekončí to ale ani když odložíme telefon. Prostor ve větších městech je přehlcen reklamou a vizuálním smogem.
Každý roh a patník, se dnes horoucně snaží upoutat naši pozornost, ačkoliv o to třeba vůbec nestojíme.
A tak v nás roste frustrace, vztek, či únava.
V těch lepších dnech se snažíme tvářit, že je to prostě normální, v těch horších dnech, překypujeme neklidem nebo se unaveně šouráme životem a nevíme proč.
No, přiznejte si, jak jsou na tom vaše hranice?
Dnešní den, a nadcházející noci, mají být oslavou svobodného ducha, oslavou prostoru, života, vášně a stability. Je čas se ukotvit a hodit za hlavu starosti všedních dnů, ale máme na to vůbec ještě čas? Věřím že ano, jen je rok od roku možná těžší, si ho obhájit.
Hranice, pokud nejsou nastaveny pocitově a mentálně, nevytváří iluzi toho, že jsme úžasně hodní lidé, ale křičí do světa že jsme hlupáci a dobráci, kteří si neváží své životní energie. To není žádný projev laskavosti, to je vrchol zoufalství.
Absence hranic nám bere dech a klid.
Je potřeba si to uvědomit, a čas od času udělat revizi svých hranic, obnovit či nastolit ty potřebné, ty nepotřebné třeba zase zbourat.
Kde si hranice nastavit? V duši. V hlavě. V srdci.
Není třeba je vykřikovat do světa. Když jsme o svých hranicích bytostně přesvědčeni my sami, není potřeba žádná obhajoba. Prostě to je tak jak je. “Teď nikam nejdu”, “zítra to neudělám, udělám to v pondělí”, nebo “teď mi dej 15 minut broučku, potřebuju klid”.
Jenže i tak, právě díky tomu, jakým směrem je dnes společenský duch naladěn, jsou naše hranice pokoušeny, bourány, znevažovány, či jinak omezovány.
A tak navrhuji, pojďme si tento rok v rámci oslav Beltainu nejenže zapálit oheň a užít trochu tance, hudby a vína, ale také zocelit své hranice.
Ošetřeme svůj vlastní živoucí prostor, ukotvěme své požadavky a standardy, uvolněme se sami v sobě a ve své vlastní záři.
Zkusme alespoň na malý moment zase ucítit tu sílu rebélie, která poslouchá srdce a duši.
A posilme svůj zdravý rozum tím, že necháme svůj mozek pracovat v klidu, bez neustálých notifikací o věcech, které nás ve skutečnosti vůbec nezajímají.
A když dosáhneme ticha, klidu a sebejistoty, přijdou i odpovědi.
Opatrujte se, a užijte si nádhernou noc i den
