20/08/2026
Stále vyvoláváme duchy deště. ...u nás zatím bez výsledku.
Už několik dní se mluví o dešti. Prosíme, vzýváme, vysíláme…
A pořád nic. Nic. A nic. 😄
Moje zahrada je přesto zelená. Ale přiznávám, že je to na úkor těla a duše. Každé ráno vstávám po páté, vezmu hadici a večer ji odkládám až za tmy. Ano, mám novou studnu. Ano, někde už mám i závlahy. Ale ano… už padám na hubu.
A občas si říkám: Má to vůbec cenu?
Všechno je tu ještě mladé – většině keřů jsou dva tři roky, pořádně zakořeněné nejsou. Zelená střecha bez vody za dva dny prakticky přestává existovat. A já nemůžu nikam odjet, protože kdo by tu jinak tu džungli napil?
Jenže pak se ráno podívám kolem sebe.
Na květy. Na zelené keře. Na ptáky, žáby, hmyz a další život, který se sem postupně stahuje. A najednou je mi jasné, proč to dělám.
Vzniká tu malá oáza uprostřed betonu, vyprahlých a vysekaných trávníků a krajiny, která letos vodu opravdu nešetří.
Takže ano. Jsem unavená, frustrovaná a na hraně.
Ale když se rozhlédnu kolem sebe, hřeje mě to u srdce.
A právě do téhle zahrady vás zvu i na své nové video .
https://www.youtube.com/watch?v=Zfmsple083Y&t=1035
A pokud byste chtěli tuhle oázu zažít na vlastní kůži, můžete přijet i na individuální pobyt. Péče, jídlo, bylinky, TČM analýza a všechno ostatní, co zrovna potřebujete – na míru, v rozkvetlé oáze Cesty do vsi.
https://www.cestadovsi.cz/
