05/06/2026
Tibetské slovo pro meditaci je gom, což zhruba přeloženo znamená „seznámit se s něčím“. Podle této definice by bylo asi nejlepší chápat meditaci v buddhistickém pojetí jako proces poznávání vlastní mysli. Je to vlastně docela jednoduché. Jako když se s někým seznámíte někde na večírku. Představíte se: „Ahoj, já se jmenuju…“ A potom se pokoušíte nalézt nějaké společné téma. „Kde ses tady vzala? Kdo tě pozval?“ A celou tu dobu si přitom tu druhou osobu prohlížíte, přemýšlíte o barvě jejích vlasů, o tvaru jejího obličeje, o tom, jestli je vysoká nebo malá, a tak dále.
Meditace, poznávání vlastní mysli, je zpočátku přesně takové: je to seznamování se s někým cizím. Zpočátku nám to může přijít trochu divné, protože většinou máme tendenci být přesvědčeni, že už dobře víme, co se v naší mysli odehrává. Obvykle jsme ovšem tak navyklí na ten proud myšlenek, emocí a vjemů, že si zřídkakdy najdeme čas na to vnímat je odděleně — seznamovat se s každým z nich se zvědavou pozorností, s níž bychom se věnovali neznámému člověku. Takřka vždy procházejí prožitky naším vědomím víceméně ve formě myšlenkových, emocionálních a smyslových složek — souhrnů detailů, které jen zdánlivě vytvářejí jednotný, nezávislý celek.
Yongey Mingyur Rinpočhe v knize Radostná moudrost, jak se naučit přijímat změny a nalézt svobodu
