V hlavní roli podvědomí

Domů
česko
Lipník
V hlavní roli podvědomí

Terapeutka osobních, vztahových aj. problémů. Účinná a rychlá terapie 5v1. Klasický +alternat. přístup. Přímá práce s podvědomím, podvědomými vzorci a příčinami.

Psycholog. vzdělání a 25 let praxe. Najdu jádro toho, co vás trápí, a stejně tak i cestu ven. Jsem Lada Gracy Skulilová a už řadu let se věnuji terapeutické práci. Specializuji se na podvědomé vzorce - praxe ukazuje, že ty stojí za naprostou většinou osobních, vztahových ad. problémů.

🎯 Jsem autorkou jedinečné metody "regresní přepis 5v1", která dokáže vaše nevyhovující podvědomé vzorce snadno a

rychle odstranit a přepsat (podrobnosti níže).

📙 Jsem také autorkou e-booku o výchově bez škodlivých podvědomých vzorců. https://ladaskulilova.cz/placene-e-booky/. Více o knize najdete v sekci Doporučené.

🔶 Regresní přepis 5v1 je roky prověřená technika, plně srovnatelná s jinými podobnými terapiemi, které k nám přicházejí ze světa a které pracují s vlivem podvědomí na náš život.

🔶 Regresní přepis pracuje přímo s podvědomou sférou bez kontrolního vlivu vědomé mysli, odbourává příčiny problémů a odstraňuje vzorce v místě jejich vzniku. Je to hlubinná syntéza pro trvalou změnu. Hloubka a přesnost práce vytváří vysoce efektivní, rychlý a bezpečný model. V praxi má výborné výsledky.

🔶 Je to komplexní transformace 5v1, která zahrnuje současně:

✨ Práci s podvědomou pamětí a prvotní příčinou: fokus na kořenové příčiny a nezpracované zážitky z minulosti, které jsou uloženy přímo v podvědomé paměti. Mířím k samému počátku problému.

✨ Odbourávání emocí: Má technika efektivně neutralizuje emocionální projevy spojené s traumatem. Celá neutralizace probíhá přímo na podvědomé úrovni, což zajišťuje její hloubku a trvalost.

✨ Práci se somatikou: pracuji s nepříjemnými tělesnými pocity a reakcemi a odstraňuji je.

✨ Zpětné zahojení klíčového/prvotního zranění: Toto je zásadní! Má technika umožňuje přímý návrat do bodu vzniku prvotního zranění v podvědomé paměti a jeho kompletní zahojení. Netýká se tedy jen aktuálního dopadu traumatu, ale aktivního přepisu a vyléčení události v její původní podobě.

✨ Změnu vzorců chování a vnitřních přesvědčení: cíleně ruším chybné a nefunkční podvědomé vzorce i všechny nežádoucí podvědomé obsahy a scénáře, a tím měním podvědomé nastavení. V mém přístupu se vzorce eliminují, protože se odstranil jejich zdroj. Dochází mj. k "očistě" a obnově původní, optimálně nastavené osobnosti, která byla v dětství "obalena" nánosy a obranami. Více o mně najdete na http://ladaskulilova.cz/o-mne/.

👉 Objednat se můžete přes formulář zde https://ladaskulilova.cz/kontakt/.

🔶 Stáhněte si bezplatně:
- eBook o vlivu minulosti a dětství na náš dospělý život https://ladaskulilova.cz/zdarma-ke-stazeni/.
- stručný manuál pro rodiče, eBook Co potřebujete vědět, abyste mohli účinně vyřešit problémy s dítětem https://ladaskulilova.cz/zdarma-ke-stazeni/

Těším se na případnou spolupráci,
Mgr. Ing. Lada Gracy Skulilová

08/06/2026

NEHODLÁM OPAKOVAT CHYBY SVÝCH RODIČŮ

Řekli jste si to někdy?
Určitě je to dobré rozhodnutí a přeju vám to.

Vím, že řada lidí si takové rozhodnutí spojuje i se zastavením starých chybných vzorců - že tím k tomu automaticky dojde. Že pak už nebudou předávat to špatné na další generaci.

"Vzorce se přece dají přepsat! Když vím, co ve výchově nedělat. Když vím, co mi v dětství vadilo. Budu to dělat jinak, a vyřešeno!"

Kéž by vítězství bylo tak jednoduché.

Zkuste se zamyslet:

Dokážete pouhým rozhodnutím ovlivnit například to, že se zase nebudete chovat jako idiot nebo že zase nenaskočíte na něčí hru apod.? Že znovu nesklouznete do starých kolejí? Že se zase nevytočíte?

Ti, co tohle zažívají a bojují s tím, dobře vědí, že to je takřka nemožné vůlí ovlivnit.

"Občas se přistihnu, že se chovám úplně jako moje matka. Přitom nechci být jako ona..."

Proč je to tak těžké? Jsou to totiž podvědomé procesy. Jsou v rukou podvědomí. Ale vy se je snažíte měnit ve vědomé rovině.
Jste jinde než ony.
Je to jako když chcete z obýváku přes zavřené dveře zastavit plyn, unikající v kuchyni.

A změna rodičovského přístupu není jen o neopakování určitého jednání. Chybný přístup táty nebo mámy v nás totiž vytvořil a zanechal stopy - podvědomé vzorce.

Podvědomé vzorce se tak nazývají proto, že jsou uloženy v podvědomí. Jejich aktivaci a působení na nás a na naše okolí má na starosti podvědomí. Všechno jsou to procesy, které běží "mimo nás", pod povrchem.
Nezávisle na tom, co chci, pro co se rozhodnu, o co se snažím.

Nemám na to zkrátka vliv.
Nepodléhá to zásahům "shora".

Protože ta hierarchie není o nadřazenosti vědomí nad podvědomím.

V tomto případě je naše hlubina tím určujícím, čemu podléháme. Že to vědomě řídíme, je jen iluze.
Jsme řízeni svým podvědomím.

Proto je fajn k tomu vědomému rozhodnutí "nebudu opakovat rodičovské chyby" a k té snaze dělat to jinak přidat ještě změnu svého podvědomého nastavení, tzn. opravit (resp. vymazat) staré chybné zápisy v hlubině psychiky, aby se nepřenášely dál.

Jinak vám bude doma stále "unikat plyn".

02/06/2026

Taky si myslíte, že za to může výchova matky, když ze syna vyroste nesamostatný nedospělý muž?

Je to opravdu jen tím, že matka mu třeba od dětství podstrojuje, opečovává, a nevede ho k žádné práci (protože sama většinou v takových případech jede podle svých chybných podvědomých vzorců)?

Celkem často se setkávám s názorem, že na vině je matka. A na druhé straně - že i bez funkčního otce tu výchovu syna dokážou mnohé samoživitelky úspěšně zvládnout.

A můj pohled?

Řekněte mi, jak má MATKA synovi ukázat, jak se správně chová CHLAP?
To musí udělat otec.

Jako žena bez partnera nebo žena s nefunkčním mužem-otcem neukážete dětem, jak má vypadat každodenní fungování dospělého muže doma a hlavně jak má vypadat správný vztah muže k ženě a muže ke svým dětem.

A to se jen velmi těžko člověk naučí sám od sebe. Později většinou opakujeme to, co jsme viděli doma.

Můžete jako matky vést syny k samostatnosti, k zapojení, ke správnému fungování doma. Ale bude to stačit?

Výchova není jen o tom, co dětem vědomě vštěpujeme. Je taky o tom - a možná především - jaké podvědomé vzorce se přebírají a vytvářejí. A ty vycházejí z toho, v jaké realitě dítě žije. A tyhle vzorce pak v dospělosti skrytě řídí spoustu věcí.

Jak to asi bude v pozdějším partnerském vztahu syna vypadat, když si nese vnitřní vzorec "žena (matka) zvládá všechno sama"?

Výchova má vždycky totiž vždycky dvě roviny, a ta podvědomá je silnější. Působení podvědomých vzorců z dětství se začne většinou projevovat až po pár letech společného dospělého soužití s vlastním partnerem/partnerkou, nebo až se narodí děti.

Zajímal by mě váš názor na toto téma.

A cesta ven? Rozpuštění vzorců, které blokují harmonické partnerství nebo přitahují do života nevyhovující partnery. Jsem tady pro vás, aby se vaše situace mohla změnit.

06/05/2026

Jaké jsou zpětné vazby na regresní přepis v hypnóze?

Občas mě fascinuje, jak naše podvědomí, které často dodnes udržuje ty nefunkční a blokující vzorce z minulosti, je dokáže zase úplně snadno propustit.

Nedávno mi klientka po jediné audionahrávce s hypnózou řekla, že její obrovské výbuchy hněvu vůči manželovi najednou… mizí. Popsala to tak, že když to na ni přichází, hněv se prostě rozplyne. Její slova byla: „Je to jako zázrak.“

A co je nejlepší — všiml si toho i její manžel. Konflikty, které dřív eskalovaly, teď zvládají mnohem klidněji.

Přitom už dřív byla na dvou různých hypnózách, ale bez výsledku.
Někdy stačí jen najít správný způsob práce s podvědomím.

Kdybyste se chtěli podívat na zoubek tomu, co brzdí nebo otravuje vás, jsem tady.

24/04/2026

JE TO POZITIVNÍ, I KDYŽ TO BOLÍ

Vztek. Vina. Zoufalství. Bezmoc. Křivda. Nejistota. Zklamání. Lítost. Strach.
Emoce, které většina lidí nechce ani cítit, natož si je přiznat.

A přitom mají jednu obrovsky užitečnou věc společnou:

Nepřicházejí proto, že by někdo nutně překročil naše hranice.
Nepřicházejí proto, že nám chybí naplnění nějaké potřeby.

Přicházejí proto, že se v nás právě ozvalo něco starého. Něco, co v sobě nosíme roky, jen jsme tomu už přestali věnovat pozornost. A pak přijde jedna situace — a citlivá struna se rozezní.

Tahle „negativní“ emoce je stopa.
Ukazatel.
Odkaz z minulosti.

A právě díky ní se můžeme dostat až ke kořeni nezahojeného tématu, které jsme si dosud nesli.
Vyčistit ho. Uvolnit. Přepsat. A přestat ho táhnout dál.

Takže ano… i nepříjemné pocity mají svou pozitivní roli.
Otevírají dveře k tomu, co potřebuje být konečně uzdraveno.

14/04/2026

RADOST - ŠTĚSTÍ - NADŠENÍ

versus "negativní" emoce... Je tam rozdíl, nebo není? Víte o svých pocitech všechno?

Tohle téma zatím psychologie stále vysvětluje nedostatečně a z mého pohledu nesprávně. ⬇️

Když vám totiž něco právě udělá radost a vyvolá vaši euforii, je to úplně jiný mechanismus v psychice, než když ve vás nějaká aktuální situace probudí strach, hněv, lítost, bezmoc, vinu, zklamání apod.

Ano, všechno jsou to emoce. A prý se nemají dělit na dobré a špatné.

✨ Jenomže tu radost & spol. prožíváte opravdu a nefalšovaně tady a teď. Je to skutečný reálný a právě vzniklý stav.

🌀 Zato když pocítíte vlivem situace vztek nebo křivdu apod., je to ve většině případů jen "restimulace" - vyvolání vašich pocitů starého data, které vám tam "nahodilo" vaše podvědomí.

Bývá to obvykle jen oživení něčeho, co je navázáno na vzpomínku, která nějak souvisí s aktuální situací.
❗️ Až na výjimky tedy nejde o nový autentický prožitek.

👉 Proto taky můžeme nepříjemné pocity, resp. tu jejich ozvěnu, rozpouštět. Jsme schopni je v terapii vystopovat ke kořenům a zařídit, aby příště už nebyly opět vyvolány.
A to, že příště pak už ten emoční propad nepřijde, je důkaz, je šlo skutečně jen o ozvěnu, o restimulaci.

O dalších podstatných rozdílech mezi "pozitivními" a "negativními" emocemi, o kterých jste možná zatím ani nevěděli, píšu i v článku Člověče, nemusíš se zlobit. Odkaz najdete v komentáři.

06/04/2026

ZMĚNA REALITY ZEVNITŘ

👉 Myslíte si, že doma by se měli všichni členové podílet na chodu, provozu a údržbě...

❌ ale v podvědomí máte vzorce typu "všechno musím zvládat a zařizovat sama".

👉 Myslíte si, že v práci by měli uznat váš přínos a ocenit váš výkon...

❌ ale máte své podvědomé vzorce jako "můžu se rozkrájet, a stejně je to všem pořád málo".

👉 Myslíte si, že dítěti obecně - a tedy i tomu vašemu - je potřeba věnovat pozornost a zájem, a tak se snažíte...

❌ ale z domova si v podvědomí nesete svou starou nenaplněnou potřebu pozornosti a zájmu směrem od vašich rodičů.

Jak bude vypadat vaše realita? 👇

🔘 Doma vám nikdo s ničím nepomůže.
🔘 V práci dostanou odměny zase ti druzí, co v podstatě nedělají nic.
🔘 Dítě vám postupně k vašemu údivu začne vyčítat, že se o ně málo zajímáte.

🌿 Dobrá zpráva: můžete získat nové podvědomé nastavení - tak aby realita začala odpovídat vašim očekáváním.

Objednejte se na úvodní konzultaci (můžeme se vidět osobně nebo online), ze které vyplyne, co je potřeba zpracovat nebo zahojit, aby se situace zlepšila. Odkaz najdete v komentáři.

Ještě dnes a zítra se můžete objednat za zvýhodněnou velikonoční cenu 500 korun. Termín budeme domlouvat na tento týden.
S kým se uvidím?

Lada Gracy

01/04/2026

👉 Co když nám o emocích někdo léta říká úplnou blbost?
A co je vlastně vztek a hněv?

V diskuzích pořád dokola čtu, že „emoce jsou kompas našich potřeb“ – a že třeba vztek a hněv nám ukazují, že máme něco neuspokojeného. Jenže když se podívám na praxi s lidmi a jejich podvědomím, vidím něco úplně jiného.

Když někoho vytočí každá maličkost, opravdu to nemusí souviset s žádnou jeho aktuální potřebou.
Je to automatismus. Většinou "odkoukaný" doma od rodiče, který sám reagoval výbušně. V dospělosti už se jen přehrává starý podvědomý vzorec. Nic víc, nic míň.

A ano – jde to změnit. Když se v terapii dostaneme ke kořenům těchto reakcí, vlny hněvu prostě zmizí. Protože vztek nemusí fungovat jako kompas.
Poznat, že mi něco vadí, ještě neznamená, že se musím rozčílit.

Matky často bojují se zlostnými výbuchy směrem ke svým dětem. A to tím víc, čím víc se zrovna cítí unavené, vystresované nebo frustrované. A tak to pak skutečně vypadá, že jejich potřeby nejsou naplněny, a proto ta zloba - jako důsledek.

Ale pravý mechanismus? Tyto chvíle nějakého oslabení jsou jen větší příležitostí pro projev podvědomých automatismů, protože vědomá mysl nemá zrovna tolik síly a kapacity, aby je udržela pod svou kontrolou. Prostě autopilot, který to přebírá, když zrovna nejsme plně tady a teď. A velmi často nacházíme v dětství těchto matek křičícího rodiče.

A pak je tu další věc, která se opakuje jako mantra: že hněv je „základní, vrozená emoce“.
Jenže v hlubokých regresních ponorech do prenatálního období se objevují strach, bezmoc, smutek… ale ne agrese.
Vztek a zlobu vidím jako naučené. Převzaté. Z prostředí, ve kterém jsme vyrůstali.

Možná je čas přestat papouškovat poučky a začít se dívat na to, co v praxi opravdu funguje.

A teď mě zajímá — co si o tom myslíte vy?
Vyrůstali jste v klidu, nebo v domácnosti, kde byl hněv „normální součást komunikace“?

Lada Gracy

26/03/2026

Případ brutálně staženého hrdla - a z které strany (ne)přijde rychlá pomoc
🌿☘️🌿☘️🌿
Tělo často kříčí, když se dostáváme do úzkých.
A právě to byl případ jedné mé klientky – stažené hrdlo pokaždé, když ji partner něčím vytočil. Nešlo o „lehké ztuhnutí“. Popisovala to jako brutálně stažený krk.

A protože její výbuchy hněvu vůči partnerovi narušovaly vztah i její vlastní pohodu, vybrala si to jako první téma k řešení při naší spolupráci.

🎯 Absolvovala u mě regresní přepis 5v1 – přímou práci s podvědomím, která míří na prvotní příčiny v minulosti.
🔘 Trvá zhruba 30 minut.
🔘 Klient je v lehké hypnóze, jen relaxuje.
🔘 Nepotřebuje vědomě analyzovat, dlouze vysvětlovat ani aktivně pátrat v paměti.

Za týden mi napsala:

💛 „Je pro mě až nevysvětlitelné, že to sevření v krku povolilo. Ještě tam je, ale cítím velkou úlevu – i když partner začne o nějakém nepříjemném tématu. A moje výbuchy? Zatím žádné. Jen škádlení 😏.“

Tohle není náhoda.
Když pracujeme přímo s podvědomím, změny většinou přichází rychle – a někdy už po jednom sezení.

🤔 A teď si zkuste představit, že byste tenhle výsledek žádali na klasické psychoterapii. Třeba vedené přes nějaký internetový terapeutický portál...
Možná byste slyšeli, že „tak rychle to nejde“ nebo že „to chce čas“.
Jenže… přístupy, které míří na příčinu, vašim časem neplýtvají.
(A upřímně - jak chcete v rámci povídání, byť je to s odborníkem, domluvit hrdlu, žaludku, hrudníku .... aby se nesvíraly?)
☘️🌿☘️🌿☘️
Pokud vás to oslovuje
a chcete začít řešit něco, co vás trápí, co nosíte v těle nebo v hlavě možná už celé roky –
👇 napište mi.
První krok je jednoduchá analytická konzultace.
A pak už někdy stačí jediné sezení, aby se něco uvnitř konečně pohnulo.

Lada Gracy

19/03/2026

Když jsem nedávno četla veřejný „rozlučkový“ příspěvek jedné psychoterapeutky o konci terapie s jejím klientem, zastavila jsem se. Ne kvůli té terapii samotné, ale kvůli jednomu detailu, který se skoro nikdy neřeší.

Píše o momentu, kdy klient „vypadá vyrovnaněji, spokojeněji, víc se sebou v kontaktu“, a proto terapii po řadě sezení uzavírají. Na povrchu krásný příběh.
Klient spokojený. Terapeut spokojený. Svět je v pořádku… nebo ne?

Jenže já tam vidím něco, o čem se mezi terapeuty příliš nahlas nemluví.

Terapie končí. Světla v místnosti zhasnou.
A nikdo už nesleduje, co se bude dít dál.

Terapeut má pocit, že splnil svoji úlohu. Jenomže v realitě života dál běží úplně jiná síla než ta, která je vnímána v terapeutických setkáváních: podvědomé vzorce. A klasická psychoterapie je, bohužel, neumí odstranit. Povídání nebo uvědomění je na úplné rozpuštění starých vzorců opravdu málo.

A právě tyhle vzorce rozhodují, jestli se někdo dlouhodobě posune… nebo se po čase zase ocitne na stejném místě.
Vztahy, sebehodnota, psychosomatika, reakce na konflikty — to všechno řídí právě ony.

Z praxe vím, že vzorce v průběhu let sílí. Přitahují lidem do života stejné typy situací, partnerů, zranění. A ignorují, kolik terapií člověk absolvoval.
Setkávám se s lidmi, kteří říkají: „Dětství mám dávno zpracované,“ a zároveň jim vztahy pořád bolestivě drhnou.
Nebo s těmi, kteří prošli desítkami sezení — a přesto mají pocit, že „život není k žití“.

Tohle mě znepokojuje.
Ne proto, že by psychoterapie (ta mainstreamová, všemi oficiálními odborníky schvalovaná jako jediná vhodná a funkční) byla úplně špatná. Ale proto, že její výstupy se často hodnotí jen podle aktuálního stavu… a nikoliv podle toho, co se bude s člověkem dít třeba za pár let.

A právě tam se ukáže skutečný výsledek.

Jak to celé působí na vás?
Vidíte to podobně, nebo úplně jinak?

18/03/2026

„Proč některým mužům jejich žena nikdy neřekne: ‚To bylo dobrý‘?“

Mluvil o tom úplně obyčejně:
„Já se fakt snažím. Ale ona si na všem něco najde.“

A víte, co bylo zajímavé?

On tohle nezažívá poprvé.

Jako kluk měl otce, pro kterého bylo všechno „ještě málo“.
Jednička? Mohla být lepší.
Snaha? Nedostatečná.
Pochvala? Téměř neexistovala.

A tak se naučil jednu věc:
👉 Ať dělám cokoliv, nikdy to nebude dost.

Dneska má vedle sebe ženu, která reaguje… velmi podobně.

Náhoda?

Ne.

Dokud v sobě člověk nese tenhle vnitřní program,
bude si znovu a znovu "vytvářet" situace, kde ho někdo nedocení.

Protože to je to, co jeho podvědomí zná.

A teď nepříjemná pravda:
👉 Tohle se „víc snažením“ nezlomí.

Zlomí se to až ve chvíli, kdy ten starý vzorec přestane existovat a kdy se zahojí ten malý kluk.

Pak se začne měnit i to, jak reaguje okolí.

(Přesně to se často po naší terapii děje.)

A zajímavá otázka na závěr:
Co myslíte, že se stane, když její kritika v něm už nic nespustí?

Adresa

Losertova 69
Lipník
75131

Internetová stránka

https://ladaskulilova.cz/

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když V hlavní roli podvědomí zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu V hlavní roli podvědomí:

Chcete, aby vaše společnost byla nahoře v seznamu automobilových společností ve měste Zdraví A Krásu?