05/05/2026
Poslední dobou si v práci všímám jedné drobné, ale silné chvíle.
Někdo sedí naproti mně a říká: „Já jsem myslel/a, že mi bude na jaře líp…“
A v tom je často kus zklamání, tlak na sebe — a někdy i tiché znejistění, jestli je „něco špatně“.
A pak se ten rozhovor začne pomalu rozplétat.
Najednou to začne dávat smysl. Že tělo i psychika reagují na změnu. Že únava nebo neklid mají svoje místo. A že to není něco, za co by se člověk měl hodnotit.
Tyhle momenty mi přijdou důležité. Protože právě tam se objevuje víc porozumění k sobě — a s ním často i první úleva.
Pokud máte pocit, že by vám pomohlo mít pro to takový prostor, můžete se ozvat. Mám kapacitu pro 5 klientů.
Článek zde:
V poslední době se mi v praxi častěji opakuje jedna situace.Lidé přicházejí s tím, že s příchodem jara čekali úlevu, víc energie, lepší náladu… a místo toho cítí únavu, neklid nebo vnitřní tlak. A často k tomu přidají i větu: „Měl/a bych se přece cítit líp.“Jen....
