21/11/2021
Proč ve zlosti křičíme
Jeden hinduistický guru navštívil řeku Gangu, aby se vykoupal. U břehu řeky také pobývala rodina, jejíž členové na sebe pořvávali.
Guru se obrátil na své učedníky, usmál se a zeptal se jich: „ Proč na sebe lidé ve zlosti křičí?“. Učedníci se na chvíli zamysleli a jeden z nich odpověděl: „Křičí, protože ztrácí svůj klid“.
„Hmm, ale proč by na sebe měli křičet, když jsou ty osoby blízko sebe? Mohli by si to přece říct tišším způsobem, není liž pravda?“ odvětil guru.
Ostatní učedníci nabízeli své odpovědi, z nichž žádná nebyla uspokojující.
Nakonec guru vše objasnil…
„Když se na sebe dva lidé zlobí, jsou jejich srdce od sebe příliš vzdálená. Aby překlenuli tuto vzdálenost, musí křičet, aby se mohli slyšet. Čím více jsou rozzlobení, tím silněji budou na sebe křičet, aby překlenuli tu ohromnou vzdálenost mezi srdci.
Co se stane, když se dva lidé zamilují? Nekřičí na sebe, ale hovoří na sebe něžně a tiše, jelikož jsou jejich srdce velmi blízko sebe. Není mezi nimi žádná nebo velmi malá vzdálenost…“.
A guru pokračoval: „Když se milují ještě víc, co se stane? Nemluví, jen šeptají a ještě více se k sobě ve své lásce přiblíží. Nakonec ani nepotřebují šeptat si, ale stačí jim se dívat vzájemně do očí, a to je vše. Takhle blízko lidé mohou být, když se milují“.
Guru se podíval na své učedníky a pokračoval: „Takže, když něco tvrdíte, nedovolte, aby se vaše srdce vzdálilo. Neříkejte druhým slova z této vzdálenosti, jinak nastane den, kdy bude vzdálenost tak velká, že nenajdete cestu k návratu“.