02/09/2016
Kolik stojí kohout zalisovaný do asfaltu.
Čas v misi v kurdském Dohuku v severním Iráku začal po třech měsících velmi rychle utíkat.
Už jsem věděla,co smím,co nesmím,kam smím a s kým,co se říká a co ne,kde se nachází nejlepší a nejzdravější restaurace,jak mám měnit peníze,co umí kurdský zubař,už jsem hrála docela obstojně v našem UN klubu biliár,neděsily mně noční můry z náladovosti počítače a mého admina Mikela a vařit české jídlo pro 40 strávníků mně nepřišlo tak složité.Život měl svůj řád.
Některé zážitky, se mně obzvláště vryly do paměti.
Jednoho dne jsme vyjeli několika auty na patrolu na hranice s Tureckem.
Já jsem řídila druhé auto s našim interpretem Gharbim.
Jeli jsme dlouhou rovnou asfaltovou cestou kolem malých vesnic a naši pozornost udržovaly tlupy dětí podél vozovky.
Jejich obvyklou zábavou bylo skákat pod kola našich aut.
Možná proto jsem si nevšimla zvláštního úkazu při projíždění kolem jedné z vesnic.
Z pod kol auta přede mnou v jednom momentu vylétlo něco růžovo červeného a kolem tryskalo barevné peří.Než jsem stihla zareagovat,úkaz zmizel pod mými koly a v zrcátku bylo na silnici vidět něco vlisované do asfaltu a kolem opět vířilo peří.
Gharbi vedle mně se stoickým klidem prohlásil "Mushkila",t.j arabsky problém,anglicky a česky to samé.
Ve zpětném zrcátku jsem ještě zahlédla jak se kolem cesty srocují místní lidé.
Museli jsme jet dále,protože jsme měli domluvené jednání s místními politickými stranami,které nebyly zrovna na přátelské notě.
Jednání trvalo asi dvě hodiny a výsledek nebyl příliš mírotvorný a tak jsme rychle opouštěli malé,štěrkové parkoviště.
Na cestě zpět jsem už z dálky viděla srocení Kurdského davu z vesnice u silnice.
Gharbi opět lakonicky prohlásil:"Mushkila cock."což znamenalo problém kohout.
A tak jsem se ujistila,že ten výlisek v asfaltu s aureolou z peří byl kohout místně příslušný vesnici ze které se vyrojily kurdští občané,aby mne, zřejmě, za tento hrdelní zločin,ukamenovali.
Vystoupili jsme a Gharbi zahájil jednání.
Po dlouhé divoké gestikulaci a drnčení Kurdštiny,kdy jsem se tvářila zkroušeně a stydlivě jako odhalená muslimka, byl přinesen čaj a verdikt zněl finanční náhrada 500dolarů.
Kohout byl totiž podle starosty zdrojem tisíců kuřat a bohužel slepice v této vesnici měli k dispozici pouze tohoto jednoho ptáka...byl to mladý fešák a velice plodný.
Bylo mnohem výhodnější zaplatit a neriskovat mezinárodní problém.
Náš velitel Per Haitmann si dal tu práci a zjistil,kolik vlastně stojí kohouti v Kurdistánu.
Ani mne nepřekvapilo,že by slepice mohly mít desítky kohoutů,dokonce býka a nebo stádo beranů.
Nu,morální hodnota věcí bývá často jiná, než reálná i u nás na Starém kontinentě Evropa.
