28/03/2026
Zamyšlení na víkend:
Kolikrát jsme v životě přijali role, které nám ani nepatří… Hodná holka, ta silná, ta, co všechno zvládne, ta, co se obětuje.
Naučili jsme se je tak dobře hrát, že jsme přestali slyšet samy sebe.
Jenže uvnitř nás je hlas, který ví.
Ví, co cítíme, co potřebujeme, kým opravdu jsme.
A ten hlas často potichu umlčujeme, protože „se to nehodí“, „co by řekli ostatní“, nebo „tak to přece má být“.
Když však nežijeme svoje vlastní JÁ, ale očekávání druhých, začneme se ztrácet.
Přichází prázdnota, únava, nespokojenost… protože potlačená duše si vždycky řekne o pozornost. Ať je nám dvacet nebo pětapadesát.
V okamžik, kdy cítíme, že nám v tom už skutečně není dobře, že se nám hroutí vzrahy, práce nebo jen nemůžeme spát, jedeme na dřeň a nic nás nebaví, nic nedává smysl...
..je čas přestat být tím, kým nás chtěli mít, kým jsme měly být…a začít být tím, kým skutečně jsme.
Naslouchej sobě.
Dovol si cítit.
Dovol si být jiná.
Právě v tom je tvoje síla. 💛
A jestli nevíš jak na to, jsem tu, abych ti pomohla.
Neudělám práci za tebe, ale pomůžu ti si vzpomenout, kdo jsi...získat nadhled.
"Nikdy nesmíš zapomenout na to, že bejt jinej.
Je výhoda a může ti být jedno, jak tě viděj.
Když budou tě chtít změnit, budeš muset vstát, bejt silnej.
A věřit tomu čím jsi vždycky byl, nezapomínej."
Oblíbený text mého syna, autor Fatty
