Ema Kuby

Ema Kuby Kontaktní informace, mapa a trasa, kontaktní formulář, otevírací doba, služby, hodnocení, fotky, videa a oznámení od Ema Kuby, Železná 18, Praha.

🤔 Možná to znáte. Doma se stále vrací stejný problém, stejné nedorozumění nebo stejný konflikt. A právě to je ta chvíle,...
19/08/2026

🤔 Možná to znáte. Doma se stále vrací stejný problém, stejné nedorozumění nebo stejný konflikt. A právě to je ta chvíle, kdy se svěřujeme kamaradkam a možná, že se nám i uleví, jenomže tím se většinou nic nevyřeší.

💭 Potíž bývá v tom, že lidé ani v dlouhodobém vztahu někdy nedokážou pochopit motivy jednání toho druhého.

Některým tématům se raději vyhýbají, aby nedocházelo ke konfliktům, a právě proto zůstávají dlouhodobě nevyřešená.

Ve skupinovém sezení je možné s podobnými tématy pracovat například pomocí hraní scének a rolí.
Není přitom potřeba, aby se sezení účastnili oba partneři.

👉 Scénky je možné přehrávat, zastavovat, opakovat, zkoušet alternativní reakce nebo je sehrát s výměnou rolí.

Díky tomu se můžeme na situaci podívat z jiného úhlu pohledu a všimnout si souvislostí, které při běžném vyprávění často zůstávají skryté.

Po skončení scénky skupina sdílí své zkušenosti a hledá možné cesty řešení. Právě různé pohledy mohou pomoci lépe porozumět vztahům, i našim citovým reakcím.

🤝 Pokud byste také chtěli strávit sobotní dopoledne v podpůrné atmosféře s lidmi, kteří vám budou rozumět a podívat se na situace, které ve svém životě opakovaně řešíte, přijďte na seminář.

Vedle vážných témat bývá překvapivě i hodně smíchu, lidskosti a podpory. .

🌱💛 Velkým přínosem může být nejen hlubší vztahy, ale také posílení sebedůvěry a menší zranitelnost při jednání s druhými lidmi.
emakuby,cz

STRACH, FÓBIE, OBSESES rozvojem společnosti vznikají i nové fobie. Dnes se lidé mohou panicky bát výtahů, metra, létání ...
04/08/2026

STRACH, FÓBIE, OBSESE
S rozvojem společnosti vznikají i nové fobie. Dnes se lidé mohou panicky bát výtahů, metra, létání nebo radioaktivity. Podstata je však stále stejná.

✨ Fobie je přetrvávající a nepřiměřený strach z určitého objektu nebo situace.

Pro člověka s fobií je nebezpečí mnohem větší a pravděpodobnější, než jaké je ve skutečnosti.

Když se setká s obávanou situací, reaguje celé tělo:
- bušení srdce,
- rychlé dýchání,
- napětí a bolesti břicha,
- problémy se soustředěním,
- zhoršená schopnost přemýšlet racionálně.

Mozek přepne do režimu ohrožení, i když objektivní nebezpečí často neexistuje.

Většina fobií začíná mnohem dřív, než si myslíme

👶 Řada fobií vychází ze strachů, které zažíváme v dětství.
Malé děti se běžně bojí psů, bouřek, lékařů, hluboké vody nebo tmy. Většina z nich postupně získá zkušenost, že tyto situace zvládne, a strach zmizí.

👉 Někteří lidé však ze svých dětských obav nikdy úplně nevyrostou.
Jde o takzvané fixační fobie, tedy strachy, které se v průběhu vývoje nepodařilo překonat.

👨‍👩‍👧 Zajímavé je, že výzkumy opakovaně nacházejí souvislost mezi strachy rodičů a strachy jejich dětí.

Obsah dětských strachů často nápadně připomíná obsah strachů jejich rodičů. Dítě totiž nepřebírá jen to, co mu rodiče říkají. Především sleduje, čeho se bojí oni sami.

🔄 Největší paradox fobií:

Když se něčeho bojíme, přirozeně se tomu chceme vyhnout.
Jenže právě to bývá hlavní problém. Každé vyhnutí přinese okamžitou úlevu, ale strach se dále posiluje.

Člověk se pak vyhýbá znovu a znovu.
To, co mělo člověka chránit, ho nakonec začne omezovat.

Rozdíl mezi běžným strachem a fobií není jen v intenzitě emocí.

Fobický člověk skutečně vnímá situaci jinak.
- nebezpečí hodnotí jako mnohem větší,
- katastrofické scénáře považuje za pravděpodobnější,
- vlastní schopnost situaci zvládnout podceňuje.

👥 Příklad: Sociální fobie není strach z lidí

Ve skutečnosti se sociální fobie se točí kolem velmi citlivých lidských témat:
přijetí a odmítnutí, obdiv a zesměšnění, oblíbenost a přehlížení.
Člověk pak věnuje obrovské množství energie kontrole vlastního chování a neustálému sledování sebe sama.

💥 Některé fobie vzniknou po jediné zkušenosti

Vedle fixačních fobií existují také traumatické fobie.
Vznikají po mimořádně silném nebo zraňujícím zážitku.
Například po dopravní nehodě, útoku nebo jiné události, která člověkem otřásla.

Člověk se po takové zkušenosti stává mimořádně citlivým na vše, co připomíná původní nebezpečí. Jeho varovný systém začne fungovat až příliš důsledně.

🔬Jak fobie vysvětlují behavioristé?

Behavioristé považují fobii za naučenou reakci.
Podle nich vzniká tehdy, když se nějaký původně neutrální a neškodný podnět spojí s nepříjemným nebo ohrožujícím zážitkem. Tato asociace pak přetrvává i ve chvíli, kdy už skutečné nebezpečí dávno pominulo.
Z pohledu behaviorismu tedy není fobie důsledkem slabosti nebo zvláštní povahy člověka, ale výsledkem procesu učení.

💡 Možná nejzajímavější myšlenka na závěr

Fobie jsou ukázkou toho, jak moc dokáže lidská mysl přeceňovat hrozby a zároveň podceňovat vlastní schopnost je zvládnout.
A často platí, že největším nepřítelem není samotný objekt strachu, ale způsob, jakým se před ním celý život snažíme utíkat.

Volně inspirováno myšlenkami Aarona T. Becka o vzniku a fungování emocí. 📖✨

O původu našich emocí: ÚZKOST 😟Úzkost vzniká tehdy, když vnímáme nějakou hrozbu. Nemusí jít jen o fyzické nebezpečí. Ste...
04/08/2026

O původu našich emocí: ÚZKOST 😟

Úzkost vzniká tehdy, když vnímáme nějakou hrozbu. Nemusí jít jen o fyzické nebezpečí. Stejně silně nás může znepokojit možnost ztráty zdraví, finanční jistoty, dobré pověsti, vztahu nebo čehokoliv, na čem nám záleží. 🏠❤️💰

Úzkost se často neobjevuje kvůli tomu, co se právě děje, ale kvůli tomu, co by se mohlo stát.

Můžeme se bát:
• nemoci nebo zranění 🩺
• finančních problémů 💸
• odmítnutí či zesměšnění 😳
• ztráty blízkého člověka 💔
• ohrožení hodnot, které jsou pro nás důležité ⚖️
• ztráty jistot, na které jsme zvyklí 🏡

Zajímavé je, že stejná situace vyvolá u různých lidí rozdílnou míru úzkosti. Rozdíl není ani tak v situaci samotné, ale ve významu, který jí přisuzujeme.

Pokud jsme velmi citliví na nesouhlas druhých, může být představa veřejného vystoupení spojena s obavou, že někdo odhalí naše nedostatky, zkritizuje nás nebo nás odmítne. V takovém případě se úzkost rychle zvyšuje.

Důležitou roli hraje také pocit kontroly.

Pokud věříme, že dokážeme situaci zvládnout nebo případnou hrozbu odvrátit, úzkost bývá menší. Když takovou možnost nevidíme, roste nejistota a s ní i naše obavy. 🌫️

Úzkost nám tedy často neříká, že jsme skutečně v nebezpečí. Spíše se ukazuje, že naše mysl vyhodnotila něco jako potenciální hrozbu.

Možná stojí za to se při příštím pocitu úzkosti zastavit a zeptat se:

👉 Čeho se vlastně bojím?
👉 Jak pravděpodobné to skutečně je?
👉 Jaká je pravděpodovnost, že bych situaci dokázal(a) zvládnout?

Právě odpovědi na tyto otázky bývají prvním krokem k tomu, aby úzkost ztratila část své síly.

Volně inspirováno myšlenkami Aarona T. Becka o vzniku a fungování emocí. 📖✨

O původu našich emocí: HNĚV 🔥Hněv je jedna z nejstarších obranných reakcí, která má své kořeny hluboko v evoluci. 🦣 Půvo...
01/08/2026

O původu našich emocí: HNĚV 🔥
Hněv je jedna z nejstarších obranných reakcí, která má své kořeny hluboko v evoluci. 🦣 Původně sloužila k tomu, aby organismus odrazil nebo odstranil to, co vnímal jako hrozbu.

Hněv se často objevuje ve chvíli, kdy máme pocit, že nám někdo ubližuje, omezuje nás, kritizuje, odmítá nás nebo porušuje naše práva.

🚫 Nemusí jít ani o skutečný útok. Stačí, když situaci jako útok vyhodnotíme.

Zajímavé je, že lidé obvykle nereagují hněvem tehdy, když vnímají nepříjemnou situaci jako oprávněnou nebo neúmyslnou.

🤔 Pokud věříme, že druhý člověk „za to nemohl“, bývá naše reakce mírnější. Hněv naopak sílí tam, kde vidíme úmysl, nespravedlnost nebo porušení pravidel. ⚖️

Pod hněvem se také může skrývat pocit ohrožení našeho sebevědomí.

💔 Když máme pocit, že nás někdo znevažuje, nerespektuje nebo snižuje naši hodnotu, může se objevit zlost. Pokud však stejnou situaci vyhodnotíme jako oprávněnou kritiku, bývá výsledkem spíše smutek než hněv.

👉 Hněv také souvisí s našimi představami o tom, jak by se lidé měli chovat.

🔎 Každý z nás nosí v hlavě určitý soubor pravidel, hodnot a norem. Když je někdo poruší, můžeme to vnímat jako ohrožení své bezpečnosti, spravedlnosti nebo důstojnosti. Proto někdy reagujeme silně i na situace, které se nás osobně téměř netýkají.

⚡ Často nás nevytočí samotná událost, ale význam, který jí přisoudíme.

Pokud si takové chování, jako je nesouhlas, kritika, odmítnutí, přehlížení, nadřazenost, či další projevy odporu, vyložíme jako útok na naši hodnotu, hněv přichází velmi rychle.

😟 Důležitou roli hraje i naše hodnocení vlastní schopnosti situaci zvládnout.

Pokud věříme, že se dokážeme bránit nebo zjednat nápravu, pravděpodobně pocítíme hněv. Pokud však situaci vyhodnotíme jako příliš nebezpečnou nebo neřešitelnou, hněv se často promění ve strach či úzkost.

Možná tedy stojí za to se při příštím vzteku na chvíli zastavit. ⏸️

Co přesně ve mně bylo ohroženo?
- moje bezpečí? 🛡️
- moje potřeby? 🌱
- moje sebeúcta? ❤️
- moje představa o tom, jak by se měli chovat druzí lidé? ⚖️

Právě odpověď na tuto otázku bývá často klíčem k pochopení vlastního hněvu. 🔑

Volně inspirováno myšlenkami Aarona T. Becka o vzniku a fungování emocí. 📖 ✨

Kdy jste se naposledy cítili s druhým člověkem nepříjemně?Každý z nás má své „horké chvilky“ – a každý v jiné situaci. N...
03/06/2026

Kdy jste se naposledy cítili s druhým člověkem nepříjemně?
Každý z nás má své „horké chvilky“ – a každý v jiné situaci.
Nejde přitom jen o neshody.
Často jde hlavně o pocit.

💭 Pocit ohrožení, přehlížení, odmítnutí, ponížení… někdy i viny nebo vlastní nedostatečnosti.

❓ Co s tím můžeme dělat?
Na semináři pracujeme se skutečnými situacemi z vašeho života.

Každý si přinese vlastní „zakázku“ – modelový rozhovor, který nemusí být přesný, ale vystihuje podstatu problému. Vyberete si svého „herce“ a celou situaci si můžete v klidu prohlédnout z odstupu.

Rozhovory postupně zastavujeme, rozebíráme a hledáme nové možnosti, jak reagovat.

Například když jde o kritiku – učíme se rozlišovat, kdy je oprávněná a můžeme ji přijmout bez pocitu ublížení. A kdy naopak není, je potřeba nastavit si hranice a vést rozhovor tak, aby v něm zůstal vzájemný respekt.

Nebo situace, kdy lidé mluví přes vás, jako byste tam ani nebyli. Co v takové chvíli dělat?
Jednou z cest je jednoduše popsat, co se děje: že ostatní mluví, jako byste nebyli přítomni, a že takové chování je netaktní, nevhodné, neslušné. Potom se můžete rozhodnout, jestli se chcete zapojit do probírané záležitosti, nebo z rozhovoru odejít.

👉 Když nevíte, jak reagovat, popis chování druhých je často dobrý první krok.

☝️Základní princip je jednoduchý: v komunikaci by měl být respekt na obou stranách.

Nestačí jen znát teorii. Učíme se skrze vlastní prožitek.

✨ Velkou oporou je na semináři právě skupina, jejíž členové sami, pokud chtějí, vstupují do hry. Postaví se za toho, kdo má zakázku a pomáhají mu, poradí, dodávají odvahu a podporují ho. Díky tomu člověk zažije, jaké to je, když jsou další lidé na jeho straně.

V tom je síla skupiny.

Nové prožitky se uloží do těla a právě tam probíhá skutečná změna.

Ema Kuby
Ps.: Seminář Základy rovnocenné komunikace pro zdravé vztahy se koná už brzy... v sobotu 20.6.26, v 10 - 14 hod. :-)


Adresa

Železná 18
Praha
11000

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Ema Kuby zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Odkazy

Sdílet