Barvy naší duše - terapie, vztahové křižovatky a životní kruháče, Rymarov (2026)

28/08/2026

Barvy naší duše *29.08.2026* 29 / 11 / 2
den v měsíci 29 / 11 / 2

Dneska máme 29 / 11 / 2.

A po včerejší jedničce s úplňkem v Rybách, která vytahovala emoce z koutů jak mokré hadry po vytopeném sklepě, dneska nepřichází tvrdý řez.
Ano, úplněk v Rybách přesně nastal 28. 8. 2026, ale jeho dozvuk do 29. 8. pořád sedí, protože 29. 8. je Měsíc ještě uváděný jako couvající po úplňku a stále v Rybách.

Dneska přichází dozvuk.

Takové to ticho po velké vodě.

Všude je ještě vlhko, něco sedá, něco se vpíjí do stěn a my najednou vidíme, co opravdu zůstalo, když opadla první vlna.

Dvojka je vztah.

Jedenáctka je citlivý radar.

Devítka v 29 připomíná konec starého příběhu.

A dvojka se ptá:

„Komu a čemu ještě otevíráme dveře, i když už víme, že nám to bere klid?“

No jo no.

Úplněk v Rybách umí rozměkčit i starý beton.

Člověk si řekne, že už je v pohodě, a najednou se ozve vzpomínka, pocit, lítost, stará něha nebo stará blbost, která se tváří jako osudová pravda.

Jenže dneska není úkol všechno prožívat do dna.

Dneska bychom měli vidět hlavně tohle:

Kde nás citlivost vede.
Kde nás jen tahá zpátky do staré vody.
Kde cítíme pravdu, ale ještě se bojíme ji uznat.
Kde si pleteme intuici s tím, že znovu posloucháme starý program.

Znáte to...Kdo má srdce otevřené jak vrata od stodoly, nemá se divit, že mu tam občas vleze i cizí koza.

Kuří oko dne?

Brát každý pocit jako pokyn k akci.

To je past.

Ne každý stesk znamená návrat.

Ne každá lítost znamená dluh.

Ne každé zachvění v břiše je znamení z nebe.

Někdy je to jen starý zvyk, který zkouší, jestli má ještě klíče.

Jedenáctka dneska chce vnímat jemně, ale ne slepě.

Dvojka chce vztah, ale ne za cenu sebe.

A dozvuk úplňku v Rybách připomíná, že soucit bez hranic je krásný jen do chvíle, než zjistíme, že jsme zase mokří až po krk.

Dneska tedy méně reagovat na první vlnu.

Víc počkat, až sedne hladina.

Méně zachraňovat.

Víc rozlišovat.

Méně „já to cítím, tak to musí být pravda“.

Víc obyčejného:

„Dobře, cítíme. A teď se podíváme, co je opravdu naše.“

A jak to máte vy?

Kde dneska vnímáte dozvuk včerejšího úplňku?

A kde už je čas přestat otevírat vrata každému pocitu jen proto, že umí zaklepat?

Barvy naší duše z chalupy u Matúšů, o křižovatkách, kruháčích, vztazích, tichých vnitřních zlomech, číslech, kartách i o věcech, o kterých se většinou nemluví nahlas. Ne jako návody. Spíš jako zrcadla. Rozbory, konzultace na https://www.chalupaumatusu.cz/barvy-nasi-duse/

27/08/2026

Barvy naší duše*** 28.08.2026*** 28 / 10 / 1
den v měsíci 28 / 10 / 1

Dneska máme jedničku.

Ale ne takovou tu jedničku, která vyběhne dopředu, mává vlajkou a křičí, že všechno zvládneme levou zadní, zatímco pravá už hledá gauč.

Máme 28 / 10 / 1.

Dvojka a osmička.

Vztahy a síla.
Citlivost a hodnota.
Druzí lidé a naše vlastní energie.
A z toho nový začátek.

K tomu úplněk v Rybách.

Takže voda až po kotníky, někde možná i po krk, emoce na hladině a staré vnitřní filmy, které se najednou promítají bez toho, aby jsme si koupili lístek.

Dnešní otázka není:

„Co všechno cítíme?“

Dnešní otázka je:

„Co s tím uděláme, aby jsme se v tom neutopili?“

Protože Ryby krásně vnímají.

Ale když není břeh, tak se z vnímání stane rozlitý kýbl.

A jednička dneska říká:

„Dobře, cítíme. Ale kudy z toho ven?“

Po včerejší devítce, která zavírala staré příběhy, přichází nový krok.

Ne útěk.

Ne drama.

Ne slavnostní start s fanfárou a třemi předsevzetími, která vydrží do oběda.

Jeden poctivý krok.

Dneska bychom měli vidět hlavně tohle:

Kde nás emoce táhnou zpátky do staré vody.
Kde si pleteme soucit s tím, že znovu vlezeme do stejného rybníka.
Kde čekáme, že někdo jiný určí směr.
Kde nový začátek pořád odkládáme, protože se bojíme, že někoho zklameme.

Selská pravda dne?

Když máme děravou loď, nestačí do ní nalít voňavou vodu a říkat tomu očista.

A

Kdo stojí po kolena v bahně a kouká na hvězdy, měl by si občas všimnout i vlastních bot.

Kuří oko dne?

Cítit všechno, ale neudělat nic.

Úplněk v Rybách může vytáhnout smutek, únavu, soucit, nostalgii i staré iluze.

A jednička k tomu přidá směr.

Takže dneska nejde jen o slzy, dojmy a vnitřní oceán.

Jde o rozhodnutí:

„Tudy už ne.“
„Tady se zvedáme.“
„Tady přestáváme čekat.“
„Tady si bereme kormidlo zpátky.“

Dneska tedy méně plavat v pocitech bez břehu.

Víc jasného kroku.

Méně zachraňovat každou potápějící se loď kolem.

Víc hlídat, jestli se nepotápíme my sami.

Protože nový začátek nemusí být tvrdý.

Může být tichý.

Ale musí mít směr.

A jak to máte vy?

Kde vám dnešní úplněk ukazuje, co už přeteklo?

A kde je čas přestat stát ve staré vodě a udělat první krok na břeh?

Barvy naší duše z chalupy u Matúšů, o křižovatkách, kruháčích, vztazích, tichých vnitřních zlomech, číslech, kartách i o věcech, o kterých se většinou nemluví nahlas. Ne jako návody. Spíš jako zrcadla. Rozbory, konzultace na https://www.chalupaumatusu.cz/barvy-nasi-duse/

26/08/2026

Barvy naší duše** 27.08.2026 *** 27 / 9
den v měsíci 27 / 9

Dneska máme devítku.

A devítka po osmičce většinou nepřichází s bonboniérou.

Spíš si sedne ke stolu, vytáhne účtenky, položí je před nás a řekne:

„Tak se podíváme, co už jsme zaplatili dost.“

Včerejší osmička ukazovala energii, hodnotu, sílu a to naše slavné hospodaření se sebou samými.

Dneska devítka říká:

„Dobře. A co z toho už může skončit?“

Ne proto, že jsme prohráli.

Ale proto, že některé věci už dávno nejsou život.

Jsou jen zvyk.

27 / 9 v sobě nese dvojku a sedmičku.

Vztahy a pravdu.
Citlivost a odstup.
Druhé lidi a vnitřní vědění.
Spojení a zároveň potřebu konečně si přiznat, co už se vyčerpalo.

Dneska bychom měli vidět hlavně tohle:

Kde pořád držíme vztah, dohodu, roli nebo starý příběh jen proto, že jsme do něj kdysi dali hodně.
Kde čekáme, že se něco samo spraví, i když už tomu chybí šroub, prkno i ochota.
Kde jsme pochopili, ale ještě nepoložili.
Kde už nejde o lásku, trpělivost ani věrnost, ale o strach pustit prázdnou mísu z ruky.

No jo no.

Člověk občas stojí u zavřených dveří a říká si, že třeba se ještě otevřou.

Jenže někdy nejsou zavřené.

Někdy už za nimi dávno nikdo nebydlí.

Selská pravda dne?

Když je polévka kyselá, nezachrání ji nový talíř.

A ještě jedna:

Kdo pořád zalévá suchý pařez, nemá se divit, že mu mezitím uschne zahrada.

Kuří oko dne?

Plést si konec s osobním selháním.

Devítka dneska nechce, aby jsme pálili mosty jen proto, že máme sirky a špatnou náladu.

Chce rozlišit.

Co má ještě šťávu.
Co už jen vrže ze zvyku.
Co patří do zkušenosti.
Co už nemá sedět u našeho stolu a brát si další porci energie.

Dneska tedy méně držet za každou cenu.

Víc klidně položit.

Méně vysvětlovat minulosti, proč už nejdeme dál stejnou cestou.

Víc se podívat na pravdu bez toho, aby jsme z toho dělali pohřební průvod se smyčci.

Protože konec nemusí být tragédie.

Někdy je to jen uklizený stůl.

A na uklizený stůl se dá konečně položit něco nového.

A jak to máte vy?

Co dneska dozrálo k uzavření?

A kde už není potřeba další síla, další snaha a další „ještě vydržíme“, ale obyčejné lidské:

„Děkujeme, stačilo“?

Barvy naší duše z chalupy u Matúšů, o křižovatkách, kruháčích, vztazích, tichých vnitřních zlomech, číslech, kartách i o věcech, o kterých se většinou nemluví nahlas. Ne jako návody. Spíš jako zrcadla. Rozbory, konzultace na https://www.chalupaumatusu.cz/barvy-nasi-duse/

25/08/2026

Barvy naší duše****26.08.2026***** 26 / 8
den v měsíci 26 / 8

Dneska máme osmičku.

A po včerejší sedmičce, která vzala baterku a posvítila pod dekl, dneska už nejde dělat, že jsme nic neviděli.

Sedmička ukázala pravdu.

Osmička se ptá:

**„A co s tím uděláme v praxi?“**

Ne v hlavě.
Ne v teorii.
Ne v debatním kroužku s vlastními výmluvami.

V praxi.

26 / 8 v sobě nese dvojku a šestku.

Vztahy a péči.
Blízkost a odpovědnost.
Druhé lidi a náš vlastní výkon.
Srdce a účet za elektřinu, obrazně i doslova.

A z toho vzniká osmička, která dneska ukazuje, kde nám teče síla.

Dneska bychom měli vidět hlavně tohle:

Kde platíme energií za klid druhých.
Kde držíme vztah, práci nebo domov vlastními zády.
Kde si pleteme hodnotu s tím, kolik toho uneseme.
Kde dáváme, protože se bojíme, co by se stalo, kdyby jsme přestali.

No jo no.

Někdy se člověk netváří jako oběť.

Někdy se tváří jako schopný člověk.

A pod tím jede tichý program:

„Když to neuděláme my, tak kdo.“

Jenže pozor.

Tohle je hezká věta jen do chvíle, než zjistíme, že ostatní už si zvykli, že kdo jsme zase my.

Selská pravda dne?

Když pořád hasíme cizí stodolu vlastním vědrem, nemáme se divit, že doma nemáme čím zalít kytky.

A
Kdo neumí zavřít vrata, tomu se po dvoře prochází kdejaká koza.

Kuří oko dne?

Hrát si na silné, když jsme ve skutečnosti jen přetížení a nechceme si to přiznat.

Osmička dneska nechce tvrdost.

Chce rovnováhu.

Tady dáváme.
Tady už nedáváme.
Tady pomáháme.
Tady už jen dotujeme cizí pohodlí.
Tady má naše síla smysl.
Tady už z nás někdo udělal zásuvku.

A zásuvka taky jednou vyhodí pojistky, když do ní zapojíme celou vesnici.

Dneska tedy méně dokazování.

Víc vědomého hospodaření se silou.

Méně automatického „jasně, já to udělám“.

Víc klidného:

„Tady už ne.“

Protože osmička není o tom, že máme všechno vydržet.

Osmička je o tom, že konečně poznáme svou hodnotu dřív, než nám ji život spočítá přes únavu, vztek a prázdnou baterku.

A jak to máte vy?

Kde dneska držíte sílu ve svých rukách?

A kde už by bylo zdravější přestat napájet něco, co vás jen vycuclo a ještě se tváří, že máte málo prodlužovaček?

Barvy naší duše z chalupy u Matúšů, o křižovatkách, kruháčích, vztazích, tichých vnitřních zlomech, číslech, kartách i o věcech, o kterých se většinou nemluví nahlas. Ne jako návody. Spíš jako zrcadla. Rozbory, konzultace na https://www.chalupaumatusu.cz/barvy-nasi-duse/

24/08/2026

Barvy naší duše *'25.08.2026
* 25 / 7
den v měsíci 25 / 7

Dneska máme sedmičku.

A sedmička nepřijde s dechovkou na náměstí.

Sedmička si sedne bokem, vezme baterku a posvítí tam, kam jsme se včera raději nedívali, protože šestka ještě řešila péči, domov, vztahy a to naše slavné „však já to nějak udělám“.

Dneska už ne.

Dneska máme 25 / 7.

Dvojka a pětka.

Vztahy a změna.
Citlivost a pohyb.
Dohody a svoboda.
Blízkost a potřeba konečně se nadechnout po svém.

A z toho vzniká sedmička, která se neptá, co je slušné.

Ptá se:

„Co je pravda?“

No jo no.

Nepohodlná otázka.

Protože pravda většinou nepřijde v krajkovém kapesníčku. Spíš v montérkách, s čelovkou na hlavě a ukáže prstem do kouta:

„Tady to smrdí už dlouho.“

Dneska bychom měli vidět hlavně tohle:

Kde jsme si namlouvali klid, ale byla to jen únava.
Kde jsme se přizpůsobili tak dlouho, až jsme ztratili vlastní hlas.
Kde jsme změnu odkládali pod záminkou rozumnosti.
Kde víme víc, než si dovolíme přiznat nahlas.

Selská pravda dne?

Když voda teče do sklepa, nepomůže nad tím pověsit obrázek moře.

A ještě jedna:

Kdo nechce vidět prasklinu ve zdi, bude se jednou divit, proč mu spadla police i s hrnkama.

Kuří oko dne?

Vědět pravdu a pořád čekat, až se sama nějak slušně vyřeší.

Sedmička dneska nechce paniku.

Nechce ani dramatické prohlášení uprostřed návsi, kde se všichni chytnou za srdce a sousedka upustí rohlík.

Chce ticho.

Odstup.

A poctivé přiznání:

„Tohle cítíme.“
„Tohle víme.“
„Tohle už nejde okecat.“
„Tady potřebujeme přestat předstírat, že je všechno v pořádku.“

Dneska tedy méně omáčky.

Víc vnitřního světla.

Méně vysvětlování sobě, proč ještě vydržet.

Víc obyčejného pohledu pod dekl.

Protože sedmička není studená.

Jen už nemá náladu dělat kompars ve hře, kde se všichni tváří, že ten slon v obýváku je dekorace.

A jak to máte vy?

Kde dneska cítíte, že už víte?

A kde už by stálo za to přestat leštit povrch a konečně se podívat, co je pod ním?

Barvy naší duše z chalupy u Matúšů, o křižovatkách, kruháčích, vztazích, tichých vnitřních zlomech, číslech, kartách i o věcech, o kterých se většinou nemluví nahlas. Ne jako návody. Spíš jako zrcadla. Rozbory, konzultace na https://www.chalupaumatusu.cz/barvy-nasi-duse/

23/08/2026

Barvy naší duše *24.08.2026*
=24 / 6
den v měsíci 24 / 6

Dneska máme šestku.

A šestka je taková ta energie, která se tváří jako teplý domov, čistý ubrus a koláč na stole.

Jenže když se podíváme pořádně, občas pod tím ubrusem leží i drobky, staré výčitky, nevyřčené věty a jeden unavený člověk, který všechno drží, aby to nějak vypadalo.

24 / 6 v sobě nese dvojku a čtyřku.

Vztahy a základ.
Citlivost a řád.
Domov a odpovědnost.
Péči a hranice.

Takže dnešní otázka není:

„O koho se máme postarat?“

Dnešní otázka je:

„Kde už péče přestala být láska a začala být služba bez konce?“

No jo no.

To je přesně ten moment, kdy neseme tašku, košík, cizí náladu, rodinný klid, tři nevyřčené křivdy a ještě se omlouváme, že u toho funíme.

Dneska bychom měli vidět hlavně tohle:

Kde dáváme moc a pak se divíme, že nemáme sílu.
Kde uklízíme ve vztahu za všechny, ale nikdo si ani nezouvá boty.
Kde držíme domov, práci nebo rodinu pohromadě tak pevně, až sami praskáme ve švech.
Kde si pleteme lásku s povinností být pořád k dispozici.

Selská pravda dne?

Když pořád vaříme pro celou vesnici a sami dojídáme studené z hrnce, není to štědrost, ale špatné hospodaření.

A ještě jedna:

Kdo chce mít doma klid, nemůže pořád zametat cizí bláto pod vlastní koberec.

Kuří oko dne?

Být hodní tak dlouho, až z toho jsme protivní.

Šestka dneska nechce, aby jsme ztvrdli.

Neříká: zavřete srdce, nasaďte pancíř a mějte doma ceduli „neotravovat“.

Říká jen:

„Péče bez hranic není domov. Je to nonstop provozovna.“

Dneska tedy méně zachraňování.

Víc normální dohody.

Méně tichého očekávání, že si někdo všimne.

Víc jednoduché věty:

„Takhle už to dál dělat nechceme.“

Protože domov nemá být místo, kde jeden člověk drží střechu rukama a ostatní se pod ní hádají, jestli by nemohla být ještě trochu výš.

Domov, vztah, rodina i práce potřebují péči.

Ale péče má proudit oběma směry.

Jinak z ní časem nezůstane láska, ale únava s úsměvem na povel.

A jak to máte vy?

Kde dneska dáváte péči přirozeně?

A kde už by stálo za to přestat dělat domácí servis pro něčí pohodlí a začít se ptát, co potřebujeme i my?

Barvy naší duše z chalupy u Matúšů, o křižovatkách, kruháčích, vztazích, tichých vnitřních zlomech, číslech, kartách i o věcech, o kterých se většinou nemluví nahlas. Ne jako návody. Spíš jako zrcadla. Rozbory, konzultace na https://www.chalupaumatusu.cz/barvy-nasi-duse/

22/08/2026

Barvy naší duše***23.08.2026 ***23 / 5
den v měsíci 23 / 5

Dneska máme pětku.

A pětka nikdy dlouho nesedí způsobně na židli s rukama v klíně.

Pětka se rozhlédne, zvedne obočí a zeptá se:

**„A opravdu chceme jet pořád stejnou objížďkou?“**

Po včerejší dvaadvacítce, která chtěla základ, řád, metr, lopatu a žádné vzdušné zámky, dneska přichází pohyb.

Ale pozor.

Pohyb není útěk.

Změna není chaos.

A svoboda není to, že rozkopneme vrata, vyběhneme na dvůr a pak zjistíme, že jsme si zapomněli boty, klíče i rozum na stole.

23 / 5 v sobě nese dvojku a trojku.

Vztahy a komunikaci.
Dohody a slova.
Citlivost a pravdu.
A z toho vzniká pětka, která říká:

„Přepočítáváme trasu, ale nevyhazujeme volant z okna.“

Dneska bychom měli vidět hlavně tohle:

Kde potřebujeme změnit způsob, ne nutně celý život.
Kde opakujeme stejnou větu a čekáme jiný výsledek.
Kde se bojíme pohnout, protože starý nepořádek už aspoň známe jménem.
Kde si pleteme klid s tím, že se nic nesmí otevřít.

Selská pravda dne?

Když se nám pořád láme kolo ve stejné díře, není hrdinství jet tudy po desáté.

A ještě jedna:

Kdo chce čerstvý vzduch, musí otevřít okno, ne jen nadávat, že je v chalupě dusno.

Kuří oko dne?

Chtít změnu, ale jen takovou, aby se vlastně nic nemuselo změnit.

To umíme krásně.

Přesuneme hrníček na druhou polici a říkáme tomu nový systém.

Uděláme si plán, ale nenecháme ho sáhnout na staré zvyky.

Řekneme „už fakt jinak“, a pak jedeme stejnou cestou, jen se u toho tváříme duchovněji.

No jo no.

Pětka dneska není o divočině pro efekt.

Je o pružnosti.

O tom, že si všimneme, kde život ukazuje objížďku, a přestaneme stát u zavřené silnice s cedulí „ale my jsme tudy jezdili vždycky“.

Dneska tedy méně zatnutí.

Víc pohybu.

Méně dokazování, že stará trasa ještě půjde.

Víc ochoty říct:

„Dobře, tak to zkusíme jinak.“

Protože někdy se celý směr nezmění velkým převratem.

Někdy stačí otočit hlavu, pustit jednu starou představu a přestat držet volant tak křečovitě, že už ani necítíme ruce.

A jak to máte vy?

Kde vám dnešní pětka ukazuje novou trasu?

A kde už by stačilo přestat stát u rozbitého kola a konečně se pohnout?

Barvy naší duše z chalupy u Matúšů, o křižovatkách, kruháčích, vztazích, tichých vnitřních zlomech, číslech, kartách i o věcech, o kterých se většinou nemluví nahlas. Ne jako návody. Spíš jako zrcadla. Rozbory, konzultace na https://www.chalupaumatusu.cz/barvy-nasi-duse/

21/08/2026

Barvy naší duše***22.08.2026*** 22 / 4
den v měsíci 22 / 4

Dneska máme dvaadvacítku.

A den v měsíci taky dvaadvacítku.

Takže čtyřka jak vyšitá.

Ne jedna cihla položená do trávy, ale rovnou otázka na základy celého domu.

Po včerejší trojce, která chtěla jasná slova a méně kouře kolem pravdy, dneska přichází den, kdy se ukáže, jestli ta slova mají nohy.

Protože říct něco umíme.

Ale podle toho žít?

Tam už se láme chleba, lopata i iluze.

Dvaadvacítka je mistrovská energie stavitele.

Ne snílka, který ukazuje prstem do dálky a říká „tam jednou bude náš zámek“, zatímco stojí po kotníky v blátě a nemá ani kolečko.

Stavitel ví, že velká věc nezačíná výkřikem.

Začíná základem.

Jednou konkrétní dohodou.
Jedním pevným krokem.
Jednou hranicí, která platí i ve středu, ne jen když máme dobrou náladu.
Jednou věcí, kterou přestaneme odkládat.

Dneska bychom měli vidět hlavně tohle:

Kde chceme stabilitu, ale bojíme se řádu.
Kde máme plán, ale žádnou práci v terénu.
Kde pořád říkáme „musíme“, ale nic konkrétního se nehýbe.
Kde stavíme na slibu, který už dávno nemá nosnost.

Selská pravda dne?

Když chceme střechu nad hlavou, nestačí si koupit hezkou rohožku.

A ještě jedna:

Kdo staví plot jen v hlavě, tomu slepice utečou úplně normálně.

Kuří oko dne?

Chtít velké změny bez obyčejné disciplíny.

To je takové to naše lidské kouzlo.

Chceme nový život, ale starý režim.
Chceme klid, ale stejné hranice jak cedník.
Chceme pevné vztahy, ale mluvíme až ve chvíli, kdy už v nás hoří stodola.
Chceme výsledky, ale nechceme si přiznat, kde jsme si sami nechali rozpadnout systém.

Dneska není den na drama.

Je den na metr, lopatu a selský rozum.

Co drží?
Co se houpe?
Co je potřeba podepřít?
Co už neopravujeme, protože by to stálo víc života než užitku?

Dvaadvacítka dneska říká:

„Nedělej další vzdušný zámek. Postav něco, co unese realitu.“

A čtyřka dodává:

„Začni od podlahy.“

Dneska tedy méně slibů.

Víc činů.

Méně krásných vět.

Víc pevného kroku.

Protože když má život stát jinak, nestačí vyměnit záclony.

Někdy se musí sáhnout na trám.

A jak to máte vy?

Kde dneska potřebujete postavit pevnější základ?

A kde už nestačí říkat „nějak to bude“, protože ono to nějak bude vždycky, jen otázka je, jestli se nám v tom bude dát žít?

Barvy naší duše z chalupy u Matúšů, o křižovatkách, kruháčích, vztazích, tichých vnitřních zlomech, číslech, kartách i o věcech, o kterých se většinou nemluví nahlas. Ne jako návody. Spíš jako zrcadla. Rozbory, konzultace na https://www.chalupaumatusu.cz/barvy-nasi-duse/

20/08/2026

Barvy naší duše *21.08.2026* 21 / 3
den v měsíci 21 / 3

Dneska máme trojku.

A po včerejší dvojce, která stála na prahu nové etapy a ptala se, co už netaháme přes dveře, přichází den, kdy se to má říct.

Ne jen cítit.

Ne jen chápat.

Ne jen nosit v hlavě jako zavařeninu ve sklepě, kterou nikdo neotevře, ale všichni vědí, že tam je.

Dneska máme 21 / 3.

Slova.
Komunikace.
Jiný úhel pohledu.
Lehkost bez útěku.
Pravda bez divadla.

A k tomu den v měsíci 21 / 3, takže trojka na druhou.

No jo no.

To už je slušná úroda řečí.

Jen pozor, aby z toho nebyla tichá pošta, domácí tisková konference a nakonec guláš, ve kterém plave všechno kromě podstaty.

Dneska bychom měli vidět hlavně tohle:

Kde mluvíme, ale neříkáme.
Kde se smějeme, aby nebylo vidět, že nás něco píchlo.
Kde si domýšlíme, místo aby jsme se zeptali.
Kde z jednoduché věty děláme román s předmluvou, doslovem a poznámkami pod čarou.

****

Když chceme říct, že ve stodole hoří, nezačínáme větou o počasí.
****

Kdo pořád chodí kolem horké kaše, nakonec má spálené nohy a hlad pořád stejný.

Kuří oko dne?

Zakecat pravdu tak dlouho, až se sama urazí a odejde zadním vchodem.

Trojka dneska nechce poslední slovo.

Chce čisté slovo.

Jednu větu, která má páteř.

„Takhle to vnímáme.“
„Tady potřebujeme jasno.“
„Tohle už nechceme domýšlet.“
„Tady jsme si možná každý pustili jiný film.“

Po včerejším prahu nové etapy dneska nejde o velké řečnické cvičení.

Jde o to nepřenášet staré mlžení do nového prostoru.

Protože když si do nového domu nastěhujeme starý způsob komunikace, za chvíli tam bude stejný dusno, jen s jiným výhledem z okna.

Dneska tedy méně omáčky.

Víc jedné poctivé věty.

Méně narážek.

Víc normální řeči.

Méně hraní, že je všechno jasné, když jsme vlastně nic neřekli.

Protože trojka není jen o tom, že umíme mluvit.

Je o tom, jestli po našich slovech zůstane víc světla než mlhy.

A jak to máte vy?

Kde dneska potřebujete říct věc jednodušeji?

A kde už by pomohlo přestat chodit kolem horké kaše a konečně říct, co se opravdu vaří?

Barvy naší duše z chalupy u Matúšů, o křižovatkách, kruháčích, vztazích, tichých vnitřních zlomech, číslech, kartách i o věcech, o kterých se většinou nemluví nahlas. Ne jako návody. Spíš jako zrcadla. Rozbory, konzultace na https://www.chalupaumatusu.cz/barvy-nasi-duse/

19/08/2026

Barvy naší duše * 20.08.2026 *20/ 2
den v měsíci 20 / 2

Dneska si hned nahoře pohlídáme výpočet, ať nám numerka nejede na saních v srpnu.

Součet dne dává **20 / 2**.

Ale i tak je to silná dvojka.

A možná ještě silnější právě proto, že není hlučná.

Dvojka nekope dveře.

Dvojka stojí na prahu a ptá se:

**S kým, čím a jak chceme jít dál?**

Po včerejší jedničce, která chtěla nový krok, vlastní směr a trochu toho zdravého „tudy teď jdeme“, dneska přichází dvacítka.

A ta říká:

„Dobře. Ale nejsme ostrov uprostřed moře.“

Každý krok se nějak dotkne vztahů.
Dohod.
Domova.
Propojení.
Ticha mezi lidmi.
I toho, co jsme si v sobě už konečně přiznali, ale druhým ještě neřekli.

Dneska nejde o velké proslovy.

Jde o přechod přes práh.

A práh se nepřeskakuje s plnou náručí starých hadrů, cizích batohů a vět typu „hlavně aby byl klid“.

No jo no.

Když se stěhujeme do nové etapy, nemá smysl tahat s sebou starý vlhký koberec jen proto, že už jsme si zvykli na jeho smrad.

Dneska bychom měli vidět hlavně tohle:

Kde chceme nový začátek, ale pořád se ptáme druhých, jestli se jim to hodí.
Kde držíme vztahový klid za cenu vlastního ticha.
Kde už jsme jednou nohou jinde, ale hlavou ještě stojíme ve starém pokoji.
Kde čekáme, že nás někdo pustí dál, i když kliku držíme sami.

Když máme nový klíč, není nutné dál spát na prahu staré chalupy.

A ještě

Kdo chce bydlet po novém, nemůže si do světnice nastěhovat všechny staré strašáky i s bidýlkem.

Kuří oko dne?

Přizpůsobit se tak moc, až zapomeneme, že dneska máme vlastní dveře.

Dvojka není o tom, že zmizíme ve vztahu.

Dvojka je most.

Ale most má spojovat dva břehy, ne sloužit jako místo, kde jeden stojí, druhý po něm jezdí s trakařem a ještě si stěžuje, že to drncá.

Dneska tedy méně čekání na souhlas.

Víc tichého dosednutí.

Méně domýšlení.

Víc obyčejné věty:

„Takhle to teď máme.“

Protože někdy se nový život neohlásí ohňostrojem.

Někdy se jen zapojí kabel, zavřou se jedny dveře, otevřou druhé a my najednou víme:

Tady už nezačínáme znovu jen v hlavě.

Tady začínáme žít.

A jak to máte vy?

Kde dneska stojíte na prahu nové etapy?

A co už opravdu nechcete tahat přes práh jen proto, že to s vámi šlo dlouho?

Barvy naší duše z chalupy u Matúšů, o křižovatkách, kruháčích, vztazích, tichých vnitřních zlomech, číslech, kartách i o věcech, o kterých se většinou nemluví nahlas. Ne jako návody. Spíš jako zrcadla. Rozbory, konzultace na https://www.chalupaumatusu.cz/barvy-nasi-duse/

Barvy naší duše - terapie, vztahové křižovatky a životní kruháče

28/08/2026

27/08/2026

26/08/2026

25/08/2026

24/08/2026

23/08/2026

22/08/2026

21/08/2026

20/08/2026

19/08/2026

Adresa

Telefon

Internetová stránka

Upozornění

Kontaktujte Společnost

Odkazy

Sdílet

Žádost o odstranění nabídky