10/11/2021
Dávám sem tuhle fotku z dubna 2020 záměrně. V té době jsem roušku 😷 nenosila protože bych věřila, že mě před čímkoliv uchrání. Ale ze solidarity k druhým, aby se nebáli oni, že je nějak ohrožuju. 🙃 V té době měli strach všichni a jen málo lidí chápalo, co se opravdu děje. 😴 Ti, co věděli nebo tušili, byli pošahaní konspirátoři. Přitom tenhle pojem je tak pokroucený. Nikdo z těchto lidí nekul žádný komplot, spiknutí ani tajnou dohodu. Jen ukazovali alternativní pohledy, které si dali dohromady vlastním zkoumáním.
Dnes už ji nenosím, nenosím už dlouho žádnou přikrývku úst a nosu. Ne že bych přestala být solidární k druhým, ale protože za rok a půl už měli všichni tu možnost se probudit a prokouknout celý ten podvod. 👀
A já osobně se už neúčastním a nebudu účastnit mezinárodních pandemických her, jak to přesně pojmenovalo i mnoho lékařů. 👍 Nenechám sebou manipulovat. Individualita člověka nesmí být zaživa pohřbena zhypnotizovaným davem.
Rouška 😷 je symbol ponížení a podřízení. A pokud se dokážete vnímat a poslouchat vlastní pocity, určitě to dobře cítíte, co ve vás zakrytí úst a nosu vyvolává. 😞 Existuje mnoho studií pro a proti, proto nebudu psát, že tohle a tohle je pravda. Právě protože je tolik protichůdných studií, nikdo nemůže říct, co je ta pravda. Každý dobře cítí tu svou. A pro mě není přirozené se dusit, cítím, jak to mému tělu nedělá dobře dýchat zpět to, co má odejít z těla ven. 🤢 Pohled na člověka, u kterého vidím jen oči a nemůžu vnímat emoce skrz celý výraz tváře je pro mě občas až děsivý. A bolí mě srdce, když si představím, co to dělá s mnohem křehčí psychikou dětí.
A hlavně to už přeci nemůže nikomu dávat smysl ➡️ když se nosí jen někde, jak se zrovna rozhodne pár lidí. Sundavání a nandavání u jídla. Ve škole jen na chodbách, když i třída je společný prostor. 🙈🙉 Když se nosí pod nosem, na bradě, ušmudlané z kapes a kabelek. Vždyť je to celé k pláči, co to tady hrajeme, co jsme připustili a s čím tiše souhlasíme. 😥
Hraje se tady s námi psychologická a sociální hra. Už dávno tady nejde o zdraví. A velká část lékařů už o tom dlouho mluví. A přibývají každým dnem. 🙏 Jen nejsou slyšet v hlavním proudu. Záměrně je tam nikdo nepustí. Protože tu hru hrají i masmédia. Myslím, že to tuší velká část lidí, ale bojí se ozvat. Jenže když budeme mlčet a nebudeme spolu beze strachu mluvit, kam až to zajde? Z čeho to vlastně máme strach? Ze sebe navzájem? Kdo je ten nepřítel? Nejdřív virus a teď jedna skupina proti druhé?
Taky jsem měla strach vystoupit z davu a říkat, co si doopravdy myslím, abych nebyla lynčována. 😵 Už strach nemám. Ukotvila jsem se sama v sobě a došlo mi, že to, co si myslím a jak věci vidím, je moje osobní věc. A pokud ještě žijeme ve svobodném světě, tak můžu napsat cokoliv bez odsouzení. ✒
A musím říkat a psát, co cítím, protože jinak jdu proti sobě ⬅️ a to vnímám jako nejdestruktivnější energii. Pokud někdo víte něco o psychosomatice, tak asi i víte, jak vzniká třeba rakovina nebo autoimunitní onemocnění. Je to energie, která potřebuje ven a je obrácená do sebe. Nemůžeme se nechat tlačit k destrukci.
Ostatní mají naopak svobodu nesouhlasit. Diskuze 💬 , kdy spolu lidi mluví klidně, slušně, bez urážek, je přeci cesta. Vždycky byla. 🙏 Vysvětlovat si vzájemně své zkušenosti a pohledy na svět. Ale je lepší spolu mluvit z očí do očí. Přes písmenka se ztrácí kontext a nedokážeme vnímat hloubku sdělení. A vznikají z toho nedorozumění, kterých jsou plné sociální sítě.
Jen se to celé nějak zvrhlo k rozdělování 💔 a útok proti sobě. I v tom vidím záměr. ➡️ Rozděl a panuj. Jen samá hesla a zkratkovité pojmy s emočním nábojem. Tohle nikam nevede.
Ovládl nás strach. Cítím to na každém kroku. Zpočátku to byl strach z nemoci a smrti. Hodně lidí, co se sebou, svými emocemi a svou duší nějak pracují, prošli katarzí a posunulo je to.🙏 Někdo tomu podlehl a neoklepal se z toho do teď. Vím, že to máme každý jinak, jiné zkušenosti a jiná přesvědčení. Ale zpracovat si v sobě vlastní smrtelnost a zodpovědnost za svůj život a tedy i zdraví, musí každý sám. To tak prostě je a nikdo to za něj neudělá, i kdyby tisíckrát zařval do světa, že je obětí nezodpovědnosti ostatních. 😉
Teď už ale většina z nás pociťuje strachy úplně jiné 🙄 a je to právě protože tady od začátku nejde primárně o zdraví. Kdyby ano, už dávno by byla připuštěna diskuze všech, kdo k tomu mají co říct. A cesta by se našla. Tolik lidí o ní mluví napříč všemi obory. Jenže kde není vůle, není cesta.
Zdraví bylo a je za poslední rok a půl jen prostředek k ovládání. 🤨 Na to totiž každý slyší, o to se každý bojí a vlastní zdraví a zdraví nejbližších je spojeno s nejsilnějšími emocemi. A kde se vyvolají nejsilnější emoce, tam jde nejlépe s lidmi manipulovat.
Mnoho lidí už to ví 🙏 jenže nastoupil strach, který je spojený s traumaty, které známe všichni dobře a to je odmítnutí a vyloučení z kolektivu. Raději všichni mlčíme a přihlížíme se znechucením tomu, kam až jsme došli. Jen abychom neřekli něco, za co budeme odsouzeni a kamenováni. 🙉🙈 Ale je to jen strach. Když se jedná v klidu, vždycky se najde společné naladění.
Je čas překročit i tenhle strach. A mluvit spolu otevřeně a v klidu. Vysvětlovat si své pohledy. Začít se spojovat a vrátit radost a podporu mezi sebe. Hledat, co nás spojuje, ne to, co nás rozděluje. Vždyť všichni v jádru chceme žít ve společnosti, kde se vzájemně respektujeme a svobodně se o svém životě rozhodujeme.
Věřím, že ještě máme čas zvrátit to, kam nás chtějí nemocní mocní dostat. 🙏❤️
