06/08/2025
Naši obchodní partneři tady v Řecku jsou i našimi dlouholetými přáteli. Také proto je pravidelně létáme navštěvovat. Přistávání tady v Irakliu je ale vždycky tak trochu dobrodružství. Přistávací dráha je totiž současně i odletovou, a navíc se po ploše běžně pohybují pasažéři čekající na odlet. Dráha je krátká, a začíná a končí v moři, od kterého nepřetržitě vane často i velmi silný vítr. Takže se přistávající piloti snaží o kontakt hned na kraji dráhy. S letadlem vždycky praští tak, že mě vyletí šťávy až na mandle. Po několika skocích, mezi kterými již lidé tleskají, netušíce, že ještě není vše rozhodnuto, jde pilot na brzdy, a kupodivu to vždycky dobře dopadne.😉
A protože nejsem uličková krysa, vystupuji vždy mezi posledními, abych mohl kapitánovi poděkovat, a prohodit s ním pár vět.
Tentokrát to bylo jiné. Poněkud jsem se zapomněl hledáním čeho si v mobilu, a v letadle jsem byl opravdu poslední. Kapitán stál trpělivě ve dveřích pilotní kabiny, když vtom vystřelil z letadla na přistavené schůdky na letištní plochu, jako kdyby ho kousla tarantule. Neměl jsem z toho teda vůbec dobrý pocit, neboť kapitáni letadel bývají většinou starší seriózní pánové, něco jako já😉, a takovéto rychlé až zbrklé pohyby, nikdy před pasažéry nedělají.😉
Myslím, že jsem se dostal ven s pocitem ohrožení života, ze sedadla 17 C, které je nad křídlem, jak Ferrari z 0 na 100(pod 3s)😂.
Teprve venku jsem zjistil důvod kapitánova počínání, který byl až směšně banální😏.
Nějaké seriózní starší dámě, již poměrně daleko na letištní ploše, vzal silný vítr z hlavy slaměný klobouk, a ten se neuvěřitelnou rychlostí kutálel směrem k našemu letadlu, které i posléze minul. Kapitán spatřiv tuto nešťastnou událost, se jej pokusil rychlými pohyby galantně zadržet. 😂
